Že jsou mazdy spolehlivé, už víme z dlouhodobých prověrek pětky a předchozí generace šestky -trvale okupují špičku tabulky stotisícových testů. A nová Mazda 3 trhat partu očividně nehodlá.
Úspěch zavazuje. A žádá opakování. Pro Mazdu to platí dvojnásob: model 6 předchozí generace (spolu s BMW 130i) neochvějně okupuje špičku tabulky dlouhodobě testovaných automobilů na 100 000 km, přičemž v závěsu se drží MPV 5 posledního provedení. Další mazdu, kompaktní trojku, jsme tedy na podzim 2009 přebírali ve velkém očekávání.
Dva roky poté už máme jasno: japonský golf se může se svým německým etalonem měřit co do vlastností, spolehlivostí ho pak ještě předčí. Do zářivě modrého hatchbacku usedali všichni rádi a hlavně s vědomím, že do cíle stoprocentně dojedou za všech okolností. Praxe to potvrdila.
K mechanikům totiž japonka musela jen v případě rutinních úkonů. Nad rámec předepsaných periodických prohlídek jsme museli investovat pouze do předních brzdových destiček, jež se ohlásily k výměně při stavu tachometru 62 089 km. Nic abnormálního, naopak! Vzhledem ke sportovním vlastnostem stabilního a jistého podvozku, přímému a přesnému řízení a optimálním tlumičům se s mazdou jezdilo často na hraně, takže výdrž třecích segmentů brzd se ve světle dynamického tempa jeví jako výborná. Což se dokonce potvrdilo i na Severní smyčce Nürburgringu. Na seznam oprav prostě nebylo co psát, servisáci si v případě Mazdy 3 příliš nevydělají. V poslední čtvrtině dlouhodobého testu se však přece jen objevila drobná komplikace: informační displej začal hlásit poklesy tlaku v pneumatikách. Bez příčiny. Defekt jsme neměli a při kontrole manometrem bylo huštění v naprostém pořádku. Příčina? Vadný systém hlídání tlaku v pneu. Problém vyřešila výměna všech čtyř kolových ventilků obsahujících čidla, v rámci garance se úkon obešel bez investic, které by jinak činily něco přes čtyři tisíce korun. Na poslední cestě k rozborce si Mazda ještě zašprýmovala svítící kontrolkou airbagu, kterou objasnila diagnostika - šlo o planý poplach.
Podtrženo a sečteno: na jedničku. K naprosto bezproblémovému výkonu sice Mazdě 3 pár drobností chybělo, jednalo se ale jen o pověstné pihy na kráse - kontrolu tlaku v pneumatikách jsme už zmínili, každodenní namáhání nevydržel jen plastový háček v zavazadelníku za sto korun. Toť vše. Z hlediska spolehlivosti paráda, při soužití s mazdou našlo pár výtek. Atmosférický čtyř válec se zdál utlumený, a přestože se rád točil, ptali se testovací jezdci stále dokola: "Kam se podělo těch 105 koní?" Průměrná dynamika vyplavala na povrch zejména kvůli špičkovému podvozku, který s rezervou vyhoví dokonce i přeplňované 260koňové verzi MPS.
S chováním motoru a jeho vysokootáčkových charakterem se pojilo též manko vyšší spotřeby - ta se ustálila na průměru 9,6 litru na 100 km, na čemž se podepsalo spojení dálničních cest a krátkého zpřevodování pouze pětistupňové převodovky. "Výrazně chybí šestka," znělo z úst řidičů častěji než stesky na tvrdší pérování a občasné rány od kol na výmolech.
Lahůdka: precizní a přesné řízení. Tříramenným volantem se hbitý hatchback posílal do zatáček jistě a s potřebnou zpětnou vazbou, informace od kol proudily k řidiči v čitelné formě, což přispívalo jak k zábavě při řízení, tak k aktivní bezpečnosti. Nadšení sdíleli šoféři rovněž při hodnocení řazení - krátkého, pevného a s přirozeným mechanickým kontaktem. "Nepoznal jsem moc aut, u nichž by mě práce s řadicí pákou bavila víc," prohlásil na adresu pětistupňového ústrojí i zapřísáhlý redakční fanda automatů. V kontrastu s krátkým dojezdem (víc než 400 kilometrů jsme na plnou nádrž nezdolali) se nesl praktický interiér, v němž nebyl problém strávit den v kuse. Kvůli malé * nádrži a vyšší spotřebě jsme však museli k pumpě častěji než by vyžadovala únava - uvnitř vládne pohoda, mohutná palubní deska vytváří pocit bezpečí.
Pokud by měla Mazda při faceliftu na něčem zapracovat, pak jde o tvrdý horní díl přístrojové desky. Jinak ale nemůžeme na adresu interiérových plastů prohlásit nic hanlivého, každodennímu užívání odolávaly bez stop škrábanců a poškození celé dva roky.
Menší spokojenost už vládla se složitějším ovládáním navigace, jejíž malý displej vedle rychloměru neposkytoval řidiči ideální informační hodnotu. Nastavování probíhalo přes drobná tlačítka multifunkčního volantu a na úkony se bylo třeba více soustředit - dotykové displeje konkurence považujeme za lepší řešení. Systém mazdy vám však na druhou stranu nikdo neukradne… Při dlouhých transevropských výletech přišla vhod pohodlná sedadla - těmi se Mazda 3 může chlubit. Kromě dostatečně dlouhých sedáků a opěradel jsme ocenili tužší výplně, slušné boční vedení a hlavně ideální polohu s velkorysými možnostmi nastavení, které uspokojily všechny redakční figury. Kladné hodnocení si vysloužila štědrá výbava, v níž nechyběla ani praktická drobnost - rozmrazování čelního skla. Škrabka tak nadobro zmizela z útrob testovací mazdy a místo otravného drápání námrazy stačilo jen stisknout tlačítko a chvilku počkat. Teplovodné žilky sice můžou ve tmě někomu rušit výhled, o nic fatálního však nejde. V minusovém klimatu se nicméně interiér prohříval vlažnějším tempem. Zadní pasažéři se musejí připravit na průměrnou prostorovou nabídku. Hluboká přístrojová deska a designová ekvilibristika se podepsaly na horším prostorovém využití velké karoserie, jejíž konce se hůře odhadovaly. "Bez parkovacích senzorů bezpečně nezacouvám," konstatovala nejmenovaná členka redakce…
Poslední cesta světle modré Mazdy 3 1.6 MZR vedla do centrály značky v Leverkusenu k finálnímu rozmontování a pečlivé sondáži opotřebení. Už z průběhu testu však bylo evidentní, že výsledek vyjde kladně. Sehranost a jednoduchost konstrukce ostatně dokázal i tým mechaniků, schopný sestavit do šroubku rozebraný vůz zpět během 20 pracovních hodin. Do dalších 100 000 kilometrů tak může mazda s čistým štítem, zvládne je bez obtíží a výraznějších investic. Mazda 3: takřka bezproblémové auto. Stejně jako se spolehlivostí blýskla šestka i pětka, nezůstala stranou ani trojka. Praxe prokázala, že nejde o marketingovou frázi -za celou dobu nás potrápily jen ventilky kontroly tlaku v pneumatikách a háček v zavazadelníku, což vyřešila garance, respektive stokoruna. Jediný otazník zůstává nad viditelnou povrchovou korozí, která sice neznamená nic hrozného, nápravu by si ale zasloužila minimálně z estetického hlediska. Těch 100 000 kilometrů neznamená v životě Mazdy 3 nic víc než číslo na rychloměru, v pohodě zvládne další stovku.
AutoBild - dlouhodobý test [.pdf] Celý článek [.pdf]